Martin Učík: UFOUN JE KAMARÁD
Martin Učík vulgo Dr. Ulius Orák:
Ufoun je kamarád
rakvičkové divadlo - sci-fi horor pro zlobivé lidi
psáno pro
ŽIŽKOVSKÉ RAKVIČKOVÉ DIVADLO
dceřiný spolek Bohnické Divadelní Společnosti ®
Daniel Meier: impro pro housle
Postavy: František, chlapec nanicovatej
Maminka Františkova, milující fůrie
Ošetřovatel léčebného ústavu, pedofil
Famulus ústavní zřízenec
Doktor Psychouš, psychiatr
skupina letících UFOunů
/Jakákoli podobnost s personálem a událostmi v Bohnické psychiatrické nemocnici je čistě náhodná/
Ouverture
úvodní skladba: Daniel Meier – houslové improvizace – přicházejí, jeden po druhém, další „muzikanti“ a po počáteční disharmonii v hudbě i náladě, zrodí se orchestr/
I. Před domem, ve Františkově skrýši a u sousedů
František, Matka
Matka: Frantóóóóó! Františku! Neviděli jste Františka? No tak, kdepak jsi, už je noc, zase někde koukáš po hvězdách, nastydneš se mi a já tě budu muset léčit. Kde jenom ten kluk může být? Že by se schoval do svého pokojíčku? - Tady není. Á, tak to on bude určitě u sousedů, narodili se jim přeci malí králíčkové. - Tady taky není. Franto! Kde si!
Františku, Františku, pojď domů, uvařila jsem ti dobrou polívčičku. Je dobrá, výtečná s mrkvičkou … blé, /blinká/ s kapustičkou… blé, s pórečkem! Já jdu radši dál od toho hrnce. Franto! Franto! … A tak víš co? Zůstaň si kde si a já si jdu nalakovat nehty na nohou.
František: /schovaný, vzdychne/ Je mi tak smutno, … zase nepřiletěli. Ale určitě přiletí, včera se mi o nich zdálo. Byli krásní, zelení, červení, a ten modrý, jak se na mě krásně usmíval! /tluče hlavou do zdi/ Jsem tak sám, nemám žádné kamarády.
Matka: /zařve Františkovi za uchem, vyděsí ho/ Á!!! Tady si, tak pojď, jdeme na polívčičku. Ťapy, Ťapy, Ťapy…
František: Né, mami, já nechci, já nemám hlad! Mami!
Matka: „Nemám hlad“ neznám a „nechci“ neexistuje! - Františku?!!! Zpátky!!!
František: Né, mami. Fuj. Mami, né. /Matka ho ohrožuje lžící s polívkou, František prská/
Matka: Na, papej! /strká mu lžíci do pusy, páčí mu zuby/ Ale jo, jen si dej.
František: /plive, prská/ Maminko ne, nenuť mě. /prská/
Matka: /nový pokus/ No jen papej, je dobrá, výborná.
František: /prská/ Fuj. Blé.
Matka: Zase s´ to celý vyžbryndal. Tak to uděláme jinak. Zapoj se za mě a jdeme na polívčičku! /hra na vláček/
/rozjedou se, Franta mizí opačným směrem/
Matka: /matka se u hrnce ohlédne/ Franto!!! Kde si?! Já jsem jasně řekla, zapoj se za mě a jdeme na polívčičku! /František se zapojí/ Seš zapojenej? A jdeme na polívčičku! /mašinka a vagónek/ Hú!! Šš šš šš...
/rozejdou se na opačné strany/
No Franto?!!!
František: Já nechci polívku!
Matka: Jaký nechci!?
František: Dej mi pokoj!
Matka: Jaký dej mi pokoj, jaký dej mi pokoj?!
/vrhá se na Františka, rve jej k hrnci/
František: /přetahují se, František se vznáší nad hrncem/ Jé, mamííí, párky!
Matka: To nejsou párky! To je mrkev!!! /vrazí nu hlavu do horké polívky/
František: /topí se, pak/ Né. Au!!! Dyť je horká.
Matka: Je studená! /matka ho topí, František bublá, prská, matka ho mlátí lžící do hlavy, František se vysmekne z hrnce a kašle/
Matka: /láskyplně/ Tak jaká byla polívčička?
František: /kňourá/ Dobrá. Brrr.
Matka: Dobrá, viď? To vidím, spapal s´ ji úplně všechnu. A vyndej si ty nudle z pusy a z nosu, když se mnou mluvíš! Víš, že je neslušné mluvit s plnou pusou! No. Tak se mi zdá, poslední dobou, že seš ňákej nanicovatej. Ty kluku. Podívej se na mě! - No jo, seš nanicovatej! Pojď sem ke mně blíž, neutíkej mi nikam! Já s tebou mluvím! Tvoje hodná maminka s tebou mluví. Tak mi nikam neutíkej. Podívej se na mě, - půjdeš k doktorovi, protože seš nanicovatej. Vyčisti si zuby, uši, nohy, ruce, vrať se, hlavu, břicho, vrať se, záda, prdýlku, vrať se, pindíka!
František: /vyjekne/
Matka: No a ... pusinku! /dá Frantovi pořádného hudlana, ten lapá po dechu/ A já se jdu dívat na Ordinaci. Dobrou noc, mám tě ráda. /zpívá si znělku/
/hudební mezihra, přestavba na přijímací kancelář ústavu/
II. V léčebném ústavě
František, Ošetřovatel
Ošetřovatel: Další.
František: Dobrý den.
Ošetřovatel: Dobrý den. Vaše jméno prosím.
František: František.
Ošetřovatel: František. Vaše příjmení?
František: Vocásek.
Ošetřovatel: Vocásek. /směje se/ Pardon. Kdypak jste se narodil?
František: Ve středu.
Ošetřovatel: /píše/ Ve středu. - Ale já myslím přesné datum.
František: 6. 4. 2004
Ošetřovatel: 6. 4. 1994. /překvapeně pokukuje/ No, ale to vám řeknu, na to, že jste se narodil v roce 1994, vypadáte dost dobře, řekl bych, zachovale.
František: Ale né devatenáct set devadesát čtyři, dva tisíce čtyři!
Ošetřovatel: Dva tisíce…! - No, osobo, proč mi tady uvádíte nepravdivé informace, já zde pak musím škrtat. Víte co je to zdravotnický dotazník?!
František: /zkroušeně/ Pardon.
Ošetřovatel: 2004…Máte psa?
František: Ne, fenu.
Ošetřovatel: Psa nemá. Máte blechy?
František: Nemám.
Ošetřovatel: Taky nemá. - Měl jste někdy příušnice?
František: Jako malej.
Ošetřovatel: V úúútlééém dětstvííí... - Máte ňáké sestřenice?
František: Ne.
Ošetřovatel: Nemá. Nosíte náušnice?
František: Nenosím.
Ošetřovatel: Nenosí. A teď mi povězte Františku, copak vás k nám vlastně přivádí?
František: Je mi smutno.
Ošetřovatel: Tak vám je smutno?! Nebojte se, u nás se budete mít opravdu nádherně. Já vám ukážu váš pokojíček, ten je útulný, řekl bych jako klícka!!! /lítá z rohu do rohu/ - A až uvidíte ústavní pyžámko, no to je učiněná radost! /ošetřovatel se rozplývá nadšením, až se z toho vznáší po místnosti, František se schovává/ - Františku, hůů, kdepak jste, i vy jeden dětino. Kuk. Že vy si se mnou chcete hrát na schovávanou?! No tak Františku, haló, hůů, hůůů, Františku. No tak, Františku, /uvidí jej/ slezte z toho lustru. Kdepak jste. Františku, haló! Nebojte se.
/hra na schovávanou, pak couvají zády k sobě, srážka, Ošetřovatel Františka lapí/
František: /kříčí/ Ááá. Né, né, já nechci. Ne, né, né. Mamííí!
Ošetřovatel: Františku, vám se opravdu nelíbí pokojík? /mne si ruce/ Nebojte, časem se vám zalíbí!!! Fámule! Fámule! Hoď na něj sít“
Fámulus: /objeví se/ Bl, bl, bl… /lapí Františka do sítě/ -
Ošetřovatel Přines rakvičku, máme do ní nového nájemníka!
Famulus Bl, bl, bl, bl… /přistrká rakvičku na scénu/
Ošetřovatel /otevře rakev, z ní vykukují potkani/ Co to má znamenat?! Fámule?! Co tam dělají ti potkani?! Že tys zase dlouho v rakvičkárně neuklízel!!! Že se ti tam udělali potkani! Já tě přetrhnu, se mi zdá!!!
Famulus Bl, bl, bl.. /zahuhlá a odtáhne rakvičku ze scény/
Ošetřovatel /sedne si na pytel s Františkem/ Práce, práce, pořád jen práce. A pak, co s těma mrtvolkama, porád?! Vrátit domů to nejde, ve sběru to nechtěj, ústavní hřbitov je už plnej jak láhev okurek… - no nic. Hodíme ho do rokle! /odklidí Františka/ A zaplatí to kdo! Pojišťovna! Ta zas bude pěkně klopit!!!
/hudební předěl, přestavba na ústavní pokojík
III. Ústavní pokojík
František, Ošetřovatel, později Doktor
/František v posteli spí, Ošetřovatel krouží okolo, třikrát se neslyšně skloní nad Františkem a zblízka ho očumuje/
Ošetřovatel: /nad Františkem tiše krouží jak sup - probudí ho/
František: /se probudí a lekne se/
Ošetřovatel: Františku, vy jste nespal.
František: Spal jsem, ale vy jste mě vzbudil.
Ošetřovatel: Nespal!
František: Spal, ale vy jste mě strašně vylekal.
Ošetřovatel: Tak vy jste tedy spal?! - A copak se vám zdálo?
František: Zdálo se mi o Ufonech. Byli takoví krásní, barevní…
Ošetřovatel: No to je zajímavé, nespal a zdálo se mu o ufonech. Nedá se nic dělat Františku, budete muset dostat injekci.
František: Injekci? Já nechci injekci.
Ošetřovatel: Co je to, prosím vás, za slovo: „nechci“. Takové slovo neznám. Takové slovo neexistuje. Dostanete injekci a basta! A nemusíte se bát. Ta vás nebude ani bolet, bude maličká jako včelička. Už tam běžím. Hned jsem zpátky, nebojte se Františku. /objeví se s obří injekcí/ Hup. Kdepak jste? - No tak Františku! Františku, když budete hodný, tak vám dám bonbón.
/honička/
František: Já nechci bonbón.
Ošetřovatel: Františku! Tak vám dám tedy dva bonbóny.
František: Já nechci dva bonbóny.
Ošetřovatel: Františku! Tak tedy tři bonbóny, ale to je nejvyšší možná nabídka.
František: Já nechci tři bonbóny.
Ošetřovatel: Františku, když budete hodný a nebudete dělat problémy, tak vám třeba v závodní jídelně uvaří ňákou obzvlášť dobrou zeleninovou polívčičku!
František: Blééé, bléé.
Ošetřovatel: Františku, jestliže toho okamžitě nenecháte, tak zavolám pana doktora. Ten vám ukáže co proto! - Nic? Dobře. Zavinil jste si to sám! Pane doktore, pane doktore!!!
/Ošetřovatel odchází. Přitančí doktor, blouzní, zpívá./
Doktor: Olalaíí, olalalílů, olalaííí, olaluůů.
František: Pane doktore, vy ale máte dobrou náladu, že si zpíváte! To jsem rád, že jste přišel. Už jsem se tu bál! Pane doktore, tady jsem! Haló!
Doktor: /Františka nevidí, nesouvisle blábolí, vykřikuje a pozpěvuje/
František: Pane doktore, co se vám stalo?
Doktor: Pšššš. Ještě nepřiletěli!
František: Kdo? Pane doktore?
Doktor: Pšššš. Nejmenovat. Olalaíí.
František: Pane doktore, já vám nerozumím! Kdo nepřiletěl? Koho nejmenovat? Pomozte mi někdo, ten pan doktor je asi taky chudák nemocný!
Doktor: Kdo je tu nemocný?! Koho je třeba vyšetřit? Může se dostat kůň do nebe? I vy lišáci, já vás už dlouho pozoruju, nehejbat s tím kostelem! To je znamení pro ně! Tady se bude přistávat! Všichni stranou, ať do vás nenarazí!!!
František: Jejdanánku! Ten pan doktor asi nepapal zdravou polívčičku, že mu tak haraší! Ale přiletět by mohli! Ufouni! A vzít mě s sebou pryč! Do kosmu! Tady se to už nedá vydržet!
Ošetřovatel: /objeví se, zařve a zaútočí na Františka, omylem píchne injekci do pana doktora, ten hekne a skácí se/
František: Jéje! To bych dopad.
Ošetřovatel: Ježišimarija, pane doktore, co je s vámi? Františku, co jste to udělal?
/Famulus opatrně nakukuje/
František: Já? Já vás viděl.
Ošetřovatel: Co jste viděl? Vy jste napadl svého ošetřujícího lékaře!
František: To není pravda. To vy jste ho píchnul do zadku!
Ošetřovatel: Františku, vy jste nesvéprávná osoba. Komu z nás dvou, si myslíte, že soud uvěří?!!!
František: Já to dosvědčím!!!
Ošetřovatel: Co, dosvědčíš?! Jak, dosvědčíš?!!! Já ti ukážu…!!! /vrhne se na Františka a perou se/
Oba křičí: Aůůů. Aůů. Aůůů.
/František v hrůze mlátí ošetřovatelem o postel a stále křičí. Ošetřovatel dostane srdeční záchvat, omdlí/
František: Haló proberte se. Vstávejte. /přebíhá, křísí i doktora/ Haló pane doktore! Proberte se! Haló! /přebíhá mezi oběma a křísí je, mlátí jimi o zem, hlavičky hlasitě tlučou do podlahy/
František: Co je vám? Zkusíme dýchání z úst do úst.
/František oživuje Ošetřovatele, ten se vzpamatuje a začne jej líbat/
Ošetřovatel: /nadšeně vrní/ Óóóó´!!! Ty ďáble. /ozve se tango, Ošetřovatel se tanečním krokem blíží k Františkovi/ Tohle jsem vážně nečekal. /tančí spolu tango/ Vše je odpuštěno. Já se postarám o pana doktora a ty tady na mě zatím počkej. /Ošetřovatel a Famulus přitáhnou rakvičku a strčí do ní doktora/ Tak pa pa, pa pa, pa! /Ošetřovatel a Famulus odnesou rakev s doktorem/
IV. Františkův odlet
František a Ufouni
/hudební mezihra/
František: To je ale divný svět, buď mi nutí polívku, nebo injekci. Pan ošetřovatel mě chce líbat, pan doktor je pošuk. Maminka mě topí v zeleninové polívce. Já už vůbec ničemu nerozumím. /převaluje se/ Já chci odtud pryč!
Ufouni: /mimozemšťanské zvuky/ Blem, blem.... /přilétají/
František: Co se to děje? Slyšíte to taky? To jsou divný zvuky. Uááá. Mami. Pomoc. Mami. Mami. Mami.
Ufouni: Neboj se Františku…uuuu.
František: Kdo jste? Já vás neznám! Jste to vy, ufouni? /Ufoun jej lechtá v uchu/ Áááá! To to lechtá!!! - Iííííaaaaííííí.
Ufouni: My jsme přiletěli za tebou… ouououou.
František: Vy existujete? A všichni mi tvrdili, že nejste. Vemte mě odsud pryč.
Ufouni: Kvůli tomu jsme tady.
František: Poletíme, poletíme. Sbohem mamííí. Sbohem polívko, už tě nikdy nebudu jíst, sbohem náušnice, sbohem příušnice, sbohem zdravotnický dotazníku!!!
Maminka: /objeví se/ Františku! No co to... kam to zas letíš?!!!
František: /lítá nad dětmi/ Ále, mami, letím s ufounama na Mars!
Maminka: /objeví se/ Tak to jó! Hlavně tam nezlob a vrať se včas na polívku, uvařila jsem ti výýýbornou, pááárkovou!!!
František: Jé, mami, pááárkovou, tu já mám nejradši! Sbohem děti, čau, čau, čau!!!! Já letím!!!!
/herci vycházejí zpoza kulis, mávají „létajícími“ marťánky na tyčkách, mávají Františkovi, děti pomáhají, František odlétá/
Herci Ahóóój!!!
/píseň/ Ufoun je kamarád
S ním si každý hraje rád
Ufoun je kamarád
S ním si budem hrát.
/herci učí děti zpívat písničku, sólový zpěv, hra s loutkami/
KONEC
Náhledy fotografií ze složky UFOUN JE KAMARÁD